ach ty rozumy

Ooo SVĚTE! Co ty mi dáváš. Starý kmete co moudrostí máváš. Přírodo svatá, krajino zlatá.. Jsi moudrá, všeznalá, dokonalá.. Miluji tě a obdivuji i když jedovatá jsi jak jed v rtuti. Dáváš nám dary, tak bohatí jsme, ale krutá jsi jako ledový dech. Co my bychom byli bez tebe samé, jako bolestné výkřiky do tmy savé..

Potřebuji mluvit, ale němá jsem. Potřebuji slyšet, ale hluchá jsem.. Co to nechápu? Co to je? Jednání je tak pomíjivé.. Píši to abych prosvětlila tmavá místa, ale světlo najít nedokáži. Mysl je jako veliká almara plná zásuvek a v každé z nich jsou životem dané vědomosti, ale jak je otevřít? A chci to vůbec? Přísná dieta mysli, ale také není dobrá přeci.. Tak co? Jak dál? VZÍT ROZUM DO HRSTI!